Lenka – Lenička Praha

Gentlemani, jelikož se považuji za slušného člověka, tak je slušnost Vás před touto podivínkou varovat.

Zavolání a domluva byla bezproblémová. V telefonu nezní kdovíjak nadšeně, zároveň nemůžu říct, že by mně její tón jakkoliv vadil. Domluvena testovací půlhodina a za necelou hodinu jsem na místě, kousek od metra Pražského povstání. Dveře otevře holka okolo třicítky, bez make upu, v teplákách/legínách a svetříku, která bohužel NEMÁ s fotkami vůbec nic společného. Ale protože jsem nadržený a nevypadá v reálu úplně špatně ( jsem horňák a kozy vypadají dobře ), tak přes určité zklamání zůstávám. A to dokonce i přesto, že uprostřed garsonky je rozložená pohovka a kolem neskutečně moc krámů různě v krabicích až ke stropu. Ani si nevybavím, jestli jsem viděl okno.

Holka je komunikativní a to mám samozřejmě raději než studené povely typu – tady máš ručník, sprcha je támhle, lehni si, tak ahoj a zavření dveří. Jenže její ukecanost je doslova extrémní a na tom se to celé podělalo. Není blbá, ale moc si nevidí do pusy a její rádoby psychologické rozbory působí fakt trapně. A celé se to nese jako na houpačce, kdy vám vzdá nějaký kompliment a obratem to otočí v to, že jste vlastně debil. Je to místy docela opruz a to především proto, že se to opakovalo snad čtyřicetkrát. Jelikož si ještě po akci musím vyzvednout zavazadlo z hostelu a přesunout na letiště, tak držím taktně hubu, abych jí nedráždil a uchoval nějakou atmosféru pro mrd. Jde to fakt těžko, protože má viditelnou nestabilní osobnost a do toho pracuji s faktem, že mě začíná tlačit čas.

Takže, sedíme tam asi dvě hodiny, snad patnáctkrát dám najevo že bych šel do sprchy, ale je prostě nemožné jí tu hubu zavřít. I když už pak říkám věci přímo, tak opět rozjede svůj myšlenkový kolotoč na jiné téma a má mě dál v prdeli. Je to fakt dlouhý, těch rejpanců už je moc a vůbec mě to tu nebaví. Nakonec se do té sprchy ale dostanu.

Když se vrátím do pokoje, tak udiveně koukám, že leží v těch samých hadrech na zádech a čumí do telefonu. A stejně tak reaguje ona na mě, že jí tam stojím nahý s osuškou okolo pasu. Spustí na mě jestli jsem normální, pokud mám v plánu mrdat. Říkám, že jsem jí snad dal prachy, tak za co jsem je asi zaplatil. Tam se dostane do nějaké transu a i když se svlékne s notnou dávkou nasranosti, vyslechnu si jak mám v hlavě hrozný chaos, že jsem vychcanej a že bych měl uvažovat o návštěvě odborníka. S vypětím všech sil se snažím tuhle tragickou atmosféru ještě ignorovat a strčím si její kozu do huby. Přitom jí nějak držím po stranách a ona na mě, že se jí strašně líbí jak jsem jí chytil. Ať prý pokračuji, protože to má tak ráda. Hele, super, ono to nějak půjde. Začínám i dokonce tvrdnout, protože se těmi kozami otírá o můj ocas …

„Ukaž mně nehty. No jasně, ty si je stříháš do kulata. To je známka nevyrovnanosti. Celej jsi takovej neforemnej.  Vždyť se podívej jak jsi oteklej. Ty bys měl se sebou něco dělat. Co to nosíš na tom krku? Cože, na co si to hraješ…“

V životě jsem neuhodil ženskou. Ale tady mám fakt co dělat se udržet a tak vyskakuji z postele, kvapem se oblekám a odchod do prdele. Přísahám, že kdybych jí v tu chvíli praštil, tak bych jí možná zkurvil život. A sobě taky.

V předsíni absolutně nechápe mojí reakci a tahá mě zpátky do toho jejího kutlochu. Něco jí tam blábolím, ale je to úplně jedno. Ty prachy mě skutečně nijak netrápí, ale fakt že jsem narazil na tuhle psychopatku docela jo. Ani jsem si o ně neřekl zpátky. Vůbec mě to v tu chvíli nenapadlo a zpětně jsem si říkal, že jsem také mohl odejít s kuchyňským nožem v zádech. Takže, pokud chcete někoho kdo používá naprosté fake fotky, má dost velkou a škaredou prdel, celkem hezký kozy, ovšem v hlavě nepopsatelný uragán, nedovolte jí otevřít hubu. Nebo jí ukočírujte, popřípadě zaplaťte po akci. Podle starých recenzí něco umí, ale to já už zjišťovat nebudu.